schoolofmylife

MATEŘSTVÍ

JAK PŘIPRAVIT DÍTĚ NA ŠKOLKU

schoolofmy

V tomto článku bych ráda zmínila, jak připravit děti na nástup do mateřské školy, jak jim usnadnit adaptaci a co nás potkalo za první školkové roky.

Sárinka nastupuje do školky ve 3 letech, protože se vracím do práce. Mám za sebou téměř 6 let na mateřské a ačkoliv se jako máma cítím často vyhořelá, tak hodně prožívám období konce této krásné etapy mého života. Mísí se ve mně pocity stesku potom, že už nebudeme mít tu svou pohodičku doma, že už jsou děti velké a já stará 😀 a také mám obavy z toho, jak bude můj mozek po těch letech fungovat a zda se mi podaří skloubit práci s péčí o rodinu. Ale začínám se i těšit a věřím, že nám všem ta změna prospěje.

Kdy tak vyrostli?

O Sáru nemám takový strach jako jsem měla tehdy o Samíka. Má totiž úplně jinou povahu než on: je společenská, ráda si hraje i sama, s jídlem nemá problém, nebojí se konfliktů a má vyřídilku. Také už alespoň trošku ví, do čeho jde, protože jsme chodili Samíka vyzvedávat spolu. Pokud to jde, určitě s dítětem školku předem navštivte nebo ho vezměte na „Den otevřených dveří“. Naše děti navštěvují státní školku se smíšenými třídami, takže budou ve třídě spolu a myslím si, že i to Sárce na začátku hodně pomůže (opravdu jí ta jeho přítomnost mnohokrát pomohla, ale Samík už byl nadšený méně, když třeba Sárinka chtěla vzít do třídy za ruku).

Můj brácha má prima ségru.

Co se týče příprav na školku, tak jak už jsem zmiňovala v prvním článku, je podle mě důležité s dětmi o školce mluvit pozitivně, realisticky (s čím se tam můžou setkat a jak by to mohli řešit) a snažit se vyhýbat takovému tomu rodičovskému strašení školkou („No počkej ve školce, tam si tě srovnají.“), aby ji děti nevnímaly negativně a nebály se tam jít. Pokud máte obavy z toho, jak to vaše dítko ve školce zvládne, snažte se před ním o svých pocitech nemluvit, protože tak na něj můžete přenášet své strachy. Mně se před i v průběhu školkového roku osvědčilo, přehrávat si se Samíkem některé situace pomocí lega. Hráli jsme si s postavičkami na školku, kopírovali jsme režim dne školky a já i uměle vytvářela různé situace a pomocí hry v roli jsme je pak řešili (např. někdo mi vezme hračku, neumím si zapnout bundu, kamarád mě bouchnul, stýská se mi …). Ještě větší grády to pak nabralo se Sárinkou, která si na školku chtěla hrát neustále. Pro nás jako rodiče je to ale nesmírně cenné, protože ze hry snadno pochopíte, jak se např. chovají k dětem paní učitelky nebo jestli třeba dítě zrovna neřeší nějaký problém.

Lego duplo je u nás dlouho jednou z nejoblíbenějších hraček.

S přípravou na školku vám můžou hodně pomoci dětské knížky věnující se tomuto tématu. Děti si díky nim lépe představí, co je ve školce čeká a i po nástupu do školky budou jejich předčítání vyžadovat, protože se jim bude líbit, že zobrazují situace, které věrně znají ze školky (u nás si knížky před spaním vybírají děti samy a téměř vždy vyberou alespoň jednu o školce). Mým prvním knižním tipem je obrázková encyklopedie „Poznej – školka„, kterou naše děti znají nazpaměť a ve které najdete podrobné obrázky, které:

  • seznámí děti s prostředím školky (školka a lidé v ní)
  • ukazují školkový režim (ranní příprava a cesta do školky, příchod do třídy, hraní, oběd, odpočinek, odpoledne a odchod ze školky)
  • rozšíří dětem slovní zásobu o slovíčka, která se jim budou ve školce hodit (školní pomůcky, tvary, barvy, písmena, počítání, pohybové aktivity)
  • představují situace, které může dítě ve školce zažít (konflikty a nepříjemnosti, pravidla společného soužití, kamarádství, oslavy, výlety a slavnosti)
V edici “Poznej” vyšlo i téma příroda a zvířata.

„Rok ve školce“ je krásná obrázková knížka, která obsahuje 12 bohatě ilustrovaných dvoustran (neobsahuje text), které dětem ukazují, co všechno se dá v průběhu roku zažít ve školce. Na první dvoustraně se představí všechny děti ze školky a krátce se charakterizují (najde se tam opravdu každý: raubíř, princezna, fotbalista, milovník dinosaurů, sourozenci, koumák, umělec…). My si s dětmi v knížkách tohoto typu vždy vybereme každý jednu postavu a tu pak hledáme na každé dvoustránce a říkáme si, co daná postava dělá (děti si tak cvičí postřeh a učí se vyprávět). Nebo si vybereme dvoustranu aktuálního měsíce a popíšeme si, co všechno na ní vidíme (krásně tu jde pozorovat, jak se mění aktivity ve školce dle ročních období: podzimní tvoření s listím, Halloween, vánoční výzdoba, maškarní, hraní ve sněhu, velikonoční tvoření …). U nás jsou bilderbuchy velmi oblíbené a navíc podporují pozorovací schopnosti, podněcují fantazii a rozšiřují slovní zásobu.

Pokud máte rádi bilderubchy od R. S. Berner, bude se vám líbit i tato kniha.

Velmi podobná je i tato obrázková knížka „Školka – velká knížka pro malé vypravěče“, která vás ale neprovází rokem ve školce, nýbrž jedním dnem od příchodu do školky až k vyzvedávání dětí z ní. Musím říct, že to, co je zobrazeno v této knížce je pro mě naprostým ideálem školky, takto přesně si já představuju školku snů. Na začátku je představeno několik postav, které mohou děti hledat na každé stránce a pak už začíná den plný zábavy.

Co dětem určitě usnadní pobyt ve školce, to je míra jejich sebeoslužnosti: umět se s dopomocí obléct a obout, samo se najíst, používat toaletu, umýt si ruce mýdlem (moje tipy k motivaci a učení zde), používat kapesník, uklízet si po sobě hračky…. Samozřejmě, že paní učitelky dětem rády se vším pomohou (důležité je, aby dítě projevilo snahu a spolupracovalo), ale čím bude dítě samostatnější a nezávislejší, tím sebejistěji se bude cítit a nebude se dostávat do situací, kdy se cítí neschopné. Nacvičovat oblékání můžete s dětmi formou hry, např. společným oblékáním panenky nebo s pomocí této motorické hračky, která je ideální právě pro rozvoj samostatnosti. Děti se na třech zvířátkách, která na sobě mají kabátky se třemi různými tipy zapínání (zip, knoflík, patentek) učí rozvíjet své motorické dovednosti.

Tygr, medvěd a mýval pomohou vašim dětem s oblékáním.

Oblékání a obouvání můžete dětem usnadnit také vy a to volbou vhodného oblečení a obuvi. Z toho, co se nám (ne)osvědčilo:

  • skvělé jsou boty na suchý zip (tyto mají navíc vzadu obrázky, podle kterých dítě pozná, která bota je levé a která pravá) a nazouvací bačkůrky (určitě volte měkké, děti při hraní často sedí na patičkách a v trdých bačkůrkách je to nepohodlné)
  • dejte pozor, aby tepláčky/legínky nebyly dole příliš úzké (špatně se pak dětem přetahují přes chodidlo)
  • pokud už si dítě umí zapnout mikinku na zip, je ideální ta, pokud ne, volte ty bez zapínání, ale pozor na kapuci, ta dětem dělá při oblékání potíže
  • co se týče funkčního oblečení na ven, nedám dopustit na značku Unuo, která vyrábí kalhoty bez zapínání (stačí natáhnout a jít) s velkým poutkem na zavěšení, bundy jsou s dostatečně velkým taháčkem na zipu, takže zapínání hravě zvládnou i ti nejmenší
  • v zimě jsem nechtěla Samíka zatěžovat tím, aby si musel navlékat punčocháče až půjde ven a tak jsem mu je dala už ráno a ve školce jsme přes ně jen natáhly kraťasy, které pak vyměnil za kalhoty/oteplováky, řešením je také vyměnit punčochy za legíny – výhodou je, že když má dítě mokré nohy, vymění si jen ponožky
  • myslete na to, jak se bude dítě oblékat ven už při ranním svlékání v šatně a připravte mu věci v pořadí, v jakém si je bude oblékat, dbejte na to, aby nebyly naruby
  • samozřejmostí je náhradní oblečení ve skříňce (dítě se může polít, počůrat apod.)
  • Sárinka je důkazem toho, že s holčičkami bývá svízel s vybíráním oblečení, doporučuji nechat jim v rámci možností volnou ruku a připravovat si věci den předem, praktičtější než šatičky jsou sukně a legíny (když se jde ven, stačí sundat sukýnku a natáhnout tepláky)
  • k označení oblečení se mi osvědčilo razítko na textil – nemusíte nic nadepisovat, ani nažehlovat, můžete ho použít pro kolik dětí chcete (písmenka snadno vyměníte), je to rychlé, odolné, dá se použít i do bot a později i na sešity ve škole
Značce Unuo a jejich funkčnímu oblečení jsme věrní již 4 roky.

Asi nejvíce se maminky obávají ranního vodění dětí do školky, které bývá někdy doplněno o pláč a nechuť dětí do školky jít. Rána před školkou u nás probíhala celkem v poklidu a myslím, že velkou roli v tom sehrál fakt, že Samíka vodil do školky Míla. Tatínkům děti většinou nedělají takové scény jako nám, maminkám. Samík s Mílou odcházeli hodně brzy, takže mě Samík často ani neviděl. Když si mě vyžádal, tak to bylo horší a občas mě přemlouval, že chce zůstat doma. Jednou jsem dokonce polevila. Asi 14 dní potom, co Samík chodil do školky s nadšením (často se vzpoura může objevit takto později, až když dítěti dojde, že do školky opravdu bude muset chodit pravidelně), začal jedno ráno hodně plakat a přemlouvat mě, abych ho nechala doma, že je unavený. Vyměkla jsem a ze zkušenosti vám radím, nedělejte to (mně to tehdy taky všichni radili, ale měla jsem pocit, že já vím přece nejlíp 🙈), děti si to totiž moc dobře pamatují. Samík to pak několikrát zkoušel znovu a říkával: „Ale pamatuješ, jak jsem jednou hodně brečel, tak jsi mě doma nechala.“ Tohle je pro pracující maminky jednodušší, protože ty prostě nemají na výběr, zatímco maminky na mateřské jsou na vážkách. Tento rok jsem většinou vodila děti do školky já a bylo to v klidu, Sárince hodně pomáhala přítomnost Samíka a ten už byl velký, takže zcela bez problémů. Možná jeden takový tip pro plačící děti: nenoste je do školky v náruči a nechovejte je v šatně tím, že je zdvihnete. Velmi těžko se pak od vás bude dítě odpoutávat, raději ho vezměte za ruku nebo si k němu přiklekněte a obejměte ho.

Na boty Affenzahn také nedáme dopustit.

Často může výpravy do školky znepříjemnit obyčejná únava. S nástupem do školky je tedy určitě důležité nastavit režim a někdy to může chvíli trvat. Například, když jsou děti zvyklé chodit pozdě spát a tím pádem i pozdě vstávat. Nebo se také může stát, že děti, které už po obědě nespaly, ve školce spát začnou a budou pak protestovat při brzké večerce. Takže tohle je potřeba doladit individuálně dle potřeb rodiny. Pokud máte problém s chaotickými rány nebo s večery, kdy se dětem nechce jít spát, pak moc doporučuji zavedení ranních a večerních rituálů. Určitě jste nějaké měli, když děti byly miminka a velice dobře fungují i u straších dětí. Nám dospělákům stačí, když si v hlavě řekneme, co musíme udělat, ale dětem víc pomůže vizualizace jejich úkolů a cílů a k tomu je skvělá tato magnetická tabule, která usnadní chod celé vaší domácnosti. Děti jsou v ní za splnění úkolů odměňovány magnetky, což je viditelný důkaz jejich dobře odvedeného úkolu a pozitivně je to namotivuje k dalším činnostem. Na magnetcích jsou obrázky, takže tabule je vhodná už pro děti od 3 let a pro starší děti je k ní přiložený stíratelný fix. Kromě magnetků, které pomáhají se zavedením rutiny, jsou tam také magnetky s domácími pracemi a dobrým chováním, takže využití tabule je opravdu široké.

Skvělý nástroj k učení samostatnosti a zodpovědnosti.

S režimem souvisí i to, že děti najednou začnou víc vnímat dny (všední dny, kdy chodí do školky a víkendy kdy jsou doma), měsíce (většina školních vzdělávacích programů je založena na konceptu střídání ročních období) i hodiny (vstávání, odchod ze školky, večerka…). Samík se mě po nástupu do školky hodně ptal, jaký je den, kolik dnů bude ještě ve školce, v kolik budeme ráno vstávat apod. Orientace v čase je pro děti důležitá stejně jako pro nás – každý z nás chce mít představu o věcech, které ho čekají a proto jsme tehdy Samíkovi (byly mu 4 roky) pořídili týdenní magnetický plánovač, který visí u nás doma na lednici a vždy si do něj pomocí magnetek zaznačíme, co nás daný týden čeká (školka, kroužky, lékař, výlet, babi a děda, návštěva, nákup…). Je to skvělá pomůcka, na které se Samík naučil dny v týdnu a nyní již sám spolupracuje na vytváření týdenního plánu, což mu dodává i větší pocit samostatnosti a zodpovědnosti.

Magnetky můžete dokupovat podle zájmů a zaměření vašich dětí.

Pokud máte doma děti menší, můžete jim pořídit např. dřevěný kalendář, s jehož pomocí se naučí plynutí času prostřednictvím ručičkových hodin, můžou si v něm poznačit, jaký je měsíc, kolikátého je nebo jaké je počasí.

S tímto kalendářem se děti později naučí i anglická slovíčka.

Možná se stejně jako my setkáte s tím, že dítě nebude chtít brzy ráno snídat – Samík např. snídá až tak hodinu po probuzení. Nám se osvědčilo udělat mu alespoň kakao, dostal tak do bříška něco teplého a vydržel do svačinky. Pokud máte doma nejedlíka a obáváte se, jak to bude s jídlem ve školce, tak i tady můžu sdílet naši zkušenost. Samík byl totiž v jídle dost konzervativní a v podstatě doma točil 5 hlavních jídel, které byl ochotný sníst. První dny po vyzvedávání ze školky byl schopný jen po cestě domů sníst třeba 3 suché rohlíky, jaký měl hlad. Naštěstí už jsou pryč časy, kdy se děti ve školkách do jídla nutily, takže vždy jen ochutnal a pokud nechtěl, jíst nemusel. Postupem času jedl po příchodu domů méně a méně a když začal mít špinavá trička od omáček, mohli jsme slavit. V prosinci mi paní učitelka dokonce hlásila, že se Samík pěkně rozjedl a dokonce si přidává. Ale nejásejte předčasně, zatímco ve školce se jíst naučil, doma je to pořád celkem boj, ale rozšířili jsme jídelníček o pár nových oblíbených školkových jídel.

A co vaše děti – naučily se ve školce jíst?

Původně jsem si myslela, že Samík bude ve školce i spávat (v tu dobu už 2 roky po obědě nespal), ale dobrovolně to zkusil jen jednou a pak už nechtěl. Vzhledem k tomu, že jsem byla doma se Sárinkou, tak jsem to neřešila a chodil domů po obědě. Časem to bylo dost komplikované, protože jsme ho vyzvedávaly v čase, kdy už byla Sárinka unavená a ztěžovalo to pak její uspávání. Myslím si, že to byl i jeden z důvodů, proč přestala v zimě po obědě spát. Teď ale budu děti kvůli práci vyzvedávat až po poledním odpočinku, takže se s tím budou muset nějak vypořádat. Samík jakožto předškolák už spát nemusí a u Sárinky doufám, že bude z nového režimu unavená a naučí se po obědě znovu spát (a tady se opravdu zadařilo, usínala údajně mezi prvními, což nám ale trošku komplikovalo večerku, protože měla naspáno).

Polední klid je u nás doma neznámé sousloví😀

U nás adaptace probíhala bez větších problémů, ale protože se na mě loni obracelo mnoho maminek, které takové štěstí neměly, obrátila jsem se s prosbou o pomoc na své sledující a dala jsem dohromady několik tipů, které mohou dětem pomoci (i když ve většině případů pomůže hlavně čas):

  • slíbená odměna (výlet, dobrota, společná hra…)
  • pozvolná adaptace (postuně navyšovat dny/hodiny strávené v MŠ)
  • vysvětlovat důvody, proč do školky chodí
  • oblíbená hračka/plyšák
  • biobachovky
  • namalovat sobě i dítěti na ruku srdíčko, když bude dítěti smutno, sáhne na něj a propojí ho to s maminkou
  • být k dítěti upřímný, respektovat jeho pocity a vždy dodržet to, na čem jsme se domluvili (hlavně pak čas vyzvedávání)
  • chodit do školky společně s kamarádem/sousedem
  • sejít se s kamarádem ze školky i mimo ni
  • vymyslet loučící rituál (placák, básnička, písnička…)
  • tetovačka tygra, který dodává odvahu
  • fotka se členy rodiny
  • rutina a pravidelnost, aby dítě vědělo, jak bude den vypadat
  • ujišťovat dítě, že pro něj přijdete
  • zeptat se dítěte, proč pláče (někdy to může být drobnost, která se dá vyřešit) a společně vymyslet, co by mu pomohlo, aby se ve školce cítilo lépe (u nás to např. bylo to, že paní učitelka říkala Sárince „Sáro“ a ona tak měla pocit, že ji nemá ráda)
  • nechat dítě vyplakat v náruči (někdy musí emoce ven)
Děti pláčou, protože jste pro ně to nejcennější v životě a při odchodu do školky se bojí, že o vás přijdou. Mějte pochopení a snažte se je utišit.

Hodně mě překvapilo, že Samík o školce nechtěl moc mluvit. Mě samozřejmě zajímalo úplně všechno: co dělal, s kým a s čím si hrál, co měl k obědu apod., ale on po mé palbě otázek dost často zarytě mlčel a rozpovídal se až později při hře nebo při uspávání. To jsme většinou četli knížky o školce, takže si připomněl, co ten den zažil a rozpovídal se. Takže i když vás sžírá zvědavost tak jako mě, dejte dětem čas. V prvním týdnu mě zaskočilo, když mi Samík řekl, že si ve školce hraje sám, protože se s ním nikdo nekamarádí. Jako dnes si pamatuju jak mi z toho bylo úzko a smutno. Nicméně jsem se na to ptala paní učitelky a ta mi řekla, že je Samík naopak velmi oblíbený. Když jsem to říkala Samíkovi, odvětil, že je pravda, že si všichni pamatují jeho jméno a on si nepamatuje nikoho🙈 Tím chci jen říct, že ne všechno, co nám děti říkají, musí být pravda – děti si realitu často přikrášlují nebo nedokážou situaci popsat tak, jak by bylo potřeba. Proto je dobré, obrátit se s případnými nejasnostmi na paní učitelku (i v případě konfliktů dětí apod.). Myslete však na to, že není vhodné hovořit o těchto záležitostech s p. učitelkou před dítětem. Samotné učitelky jsou rády, pokud je upozorníte na případné nežádoucí chování některého z dětí, protože jim může v běžném provozu leccos uniknout a takto alespoň budou vědět, na koho se zaměřit.

Komunikace je vždy základ úspěchu.

Po příchodu domů byl Samík vždycky nadšený, že je zase u svých hraček a šel si většinou ihned hrát, což jsem kvitovala. Co už jsem kvitovala méně bylo to, že si vylíval některé své frustrace na Sárinku, což do té doby nedělal. Většinou to byla reakce na něco, co se mu stalo ve školce. Vždy jsem mu opakovala, že pokud mu někdo dělá něco, co se mu nelíbí, musí se ozvat a dát jasně najevo, že se mu to nelíbí. Spoustu nepěkných věcí odkoukal od dětí ze školky (odmlouvání, provokace, obličeje) a zkoušel to pak aplikovat i doma, což byla velká zkouška trpělivosti pro nás všechny. Nicméně je potřeba si zvyknout na to, že s nástupem do MŠ začnou vaše dítě ovlivňovat i jiní lidé než jste vy a že to k životu patří.

Musíme věřit, že základ jsme dali dětem dobrý a že se budou rozhodovat správně.

Děti drží své emoce ve školce na uzdě a když přijdou domů, do důvěrně známého prostředí, do bezpečí, tak své emoce pustí a to je pak náročné pro všechny. Několikrát se mi stalo, že se děti pohádaly už v šatně nebo v autě, odmlouvaly nebo prostě neposlouchaly. Bolelo to a někdy jsem to musela i rozchodit, ale je potřeba, nebrat si to osobně a říct si, že „je to jen období“.

Samík se už se školkou rozloučil a čeká ho nová etapa života.

Poslední věc, kterou bych chtěla zmínit, jsou kroužky. Samíček měl první rok školky 2 kroužky a vše bylo bez problémů, ale také chodil domů po obědě a byly mu už 4 roky. Sárince jsem zaplatila jeden kroužek, kde měla být beze mě a vůbec tam nechtěla chodit. Když jsem ji vyzvedla, tak už prostě chtěla být se mnou a další odloučení už pro ni bylo moc. Přešly jsme tedy ke skupině menších dětí, kde jsem mohla být s ní a užívaly jsme si tak kroužek spolu. V druhé půlce roku se pak na popud trenérky vrátila k původní skupině a byla spokojená i beze mě. Pokud to tedy jde, klidně nechte kroužky až na leden, na děti je toho v tom září už tak dost.

Doufám, že pro vás byl tento článek užitečný a budu ráda, když se se svými tipy podělíte v komentářích.

L.

799 komentářů u “JAK PŘIPRAVIT DÍTĚ NA ŠKOLKU”

  1. Здравия желаю. Начистоту скажу вовеки не писал отзывов, но здесь другой вариант, уделю пару минут. Вы бросаете очень интересно и познавательно. Можно что почитать и подчертить для себя что то интересное. Я уже давным-давно почитываю Ваши статьи. Создавайте и публикуйте у Вас это прекрасно получаеться.

    Odpovědět

  2. Moc děkuji Luci. Článek je napsán jako vždy skvěle. Hodně mě pomohl s představou co tu mou malou slečnu v září bude čekat. Díky Vám se cítím alespoň trochu připravena 👍🏼

    Odpovědět